Přečtěte si více

Jsou popsány dvě strategie infekce ozimé řepky hlízenkou - infekce askosporami přes květní plátky a přímá infekce báze rostliny myceliem ze sklerocií a důsledky obou těchto možností pro pěstitele. Dále je uveden přehled možností ochrany řepky proti tomuto patogenu.
Main conclusion Vavilovia formosa (Stev.) Fed. is a scientifically valuable common ancestor of the plant tribe Fabeae and also important in breeding and agronomy studies of the cultivated Fabeae, but it is close to extinction. A concerted academic and geovernmental effort is needed to save it. Since 2007, an informal international group of researchers on legumes has been working to increase awareness of Vavilovia formosa (Stev.) Fed., a relict and endangered wild-land relative to crop plant species. A majority of the modern botanical classifications place it within the tribe Fabeae, together with the genera vetchling (Lathyrus L.), lentil (Lens Mill.), pea (Pisum L.) and vetch (Vicia L.). V. formosa is encountered at altitudes from 1,500 m up to 3,500 m in Armenia, Azerbaijan, Georgia, Iran, Iraq, Lebanon, Russia, Syria and Turkey. This species may be of extraordinary importance for broadening current scientific knowledge on legume evolution and taxonomy because of its proximity to the hypothetical common ancestor of the tribe Fabeae, as well as for breeding and agronomy of the cultivated Fabeae species due to its perenniality and stress resistance. All this may be feasible only if a concerted and long-term conservation strategy is established and carried out by both academic and geovernmental authorities. The existing populations of V. formosa are in serious danger of extinction. The main threats are domestic and wild animal grazing, foraging, and early frosts in late summer. A long-term strategy to save V. formosa from extinction and to sustain its use in both basic and applied research comprises much improved in situ preservation, greater efforts for an ex situ conservation, and novel approaches of in vitro propagation.
Metodika popisuje postup plošné inokulace patogeny Leptosphaeria maculans, L. biglobosa a Sclerotinia sclerotiorum v polních testech rezistence genotypů řepky olejky a v ověřování vlastností přípravků a pomocných látek na ochranu rostlin. Jedná se o plošnou inokulaci půdy sklerocii patogenu S. sclerotiorum a foliární aplikaci řepky sporami patogenů L. maculans, L. biglobosa.
Metodika popisuje přípravu inokulátu s konidiosporami patogenů Leptosphaeria maculans, L. biglobosa pro plošnou foliární inokulaci řepky olejky, eventuálně dalších brukvovitých plodin a inokulátu Sclerotinia sclerotiorum pro plošnou inokulaci půdy sklerocii patogenu při setí. Aplikace inokulátů z uvedených patogenů zvýšila napadení řepky olejky i za jinak nepříznivých podmínek pro jejich rozvoj a to při napadení patogeny L. maculans, L. biglobosa (původci fomového černání stonků řepky) až o 7,8 % a při napadení S. sclerotiorum (původce bílé hniloby řepky) až o 10 % vůči neošetřené kontrole dle hodnocení podle metodiky EPPO PP1/78 (3). V případě hodnocení napadení dle metodiky ÚKZÚZ (2008) činil rozdíl napadení variant inokulovaných uvedenými patogeny a neošetřenou kontrolou až 1 stupeň.
Metodika popisuje metodu signalizace výskytu fomové hniloby brukvovitých. Metoda byla založena na hodnocení skutečného náletu askospor patogenů Leptosphaeria maculans, L. biglobosa ve vzduchu. Askospory byly zachytávány lapačem spor (systém Burkard) na Melinex pásku. Mikroskopicky byl hodnocen denní let askospor. Na základě počtu askospor bylo možné stanovit riziko výskytu choroby a doporučit ošetření.
V knize jsou představeny jednotlivé druhy čeledi Fabaceae, s nimiž je možné se setkat na území České republiky ve volné přírodě, na polích, zahradách, nebo v parcích. Každý druh je stručně popsán z hlediska jeho výskytu, dále z hlediska morfologického a případně také pěstitelského. U druhů hospodářsky významných jsou uvedeny některé výnosové a kvalitativní charakteristiky a možnosti jejich využití. Dále jsou uvedeny stavy kolekcí jednotlivých rodů, uložených v české genové bance ve formě semen. U hospodářsky významných druhů jsou uvedeny počty odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize České republiky a dále počty odrůd registrovaných ve společném katalogu EU a v katalogu OECD. Na doplnění jsou uvedeny některé druhy u nás se nevyskytující, ale s nimiž, případně s produkty z nich vyrobenými nebo plody se můžeme setkat na našem trhu. Většina druhů je dokumentována fotografií rostliny, květů, plodů či detaily plodenství.
Metoda je založena na kontrole a zavedení postupů průběžné kontroly šíření rezistentních kmenů v prostředí prvovýroby masa, eliminaci jejich výskytu a možného přenosu mezi zvířaty, včetně přenosu mezi masnými a dojnými zvířaty, a přenosu mezi zvířetem a člověkem. Metoda je praktickou pomůcku pro rychlou eliminaci infekcí způsobených bakteriemi rodu Staphyloccoccus a praktickou pomůckou pro odhad možného přenosu a šíření v prvovýrobě potravinových zvířat.
Základním cílem metodiky je předložit uživatelům z řad zemědělců, zemědělských poradců, provozovatelů bioplynových stanic a všem zájemcům o pěstování a zpracování zemědělské biomasy jako obnovitelného zdroje surovin a energie základní informace o pěstování a využití pro výrobu bioplynu konopí setého – Cannabis sativa L. Doposud nebyla zpracována komplexní metodika popisující možnosti pěstování a využití této plodiny k produkci bioplynu. V úvodu metodiky je popsána základní botanická charakteristika rostliny a jsou specifikovány půdně-ekologické nároky rostliny na stanoviště. Dále metodika popisuje technologické postupy pro zakládání porostů, agrotechniku pěstování, hnojení, ochranu rostlin, sklizeň za účelem konzervace silážováním a následné produkce bioplynu. Na závěr poskytuje přehled výnosového potenciálu biomasy a výtěžnosti metanu včetně podrobného ekonomického hodnocení.
Metoda využití molekulárních markerů pro diagnostiku houbových chorob řepky byla optimalizována na izolátech hub Verticillium dahliae, Verticillium longisporum a Leptosphaeria maculans. Byly nalezeny markery umožňující spolehlivou identifikaci a odlišení těchto patogenů.
V pěstitelských systémech zvyšuje len olejný biodiverzitu zemědělské výroby a nezatěžuje další rostlinnou produkci. Jedním z požadavků pro řádně založené porosty je kvalitní a zdravé osivo, kterému předchází úspěšná semenářská produkce. Z8kladem efektivní produkce je dodržení základních pěstitelských parametrů a potřeb olejného lnu.d.

Stránky