Přečtěte si více

DOSTÁLOVÁ Radmila. Návrat pěstování proteinových plodin a možnosti jejich podpory. Úroda. 2023, 71(10), 60–61. ISSN 0139-6013.

We have reviewed the current status of grain legumes germplasm collections worldwide with emphasis of its utilization for crop breeding. Sections involved also the use of introgression from wild crop relatives to widen the genetic diversity.

Presentovány jsou specifická data z oblasti transkriptomiky, genomiky, proteomiky modelových luskovin v konfrontaci s plodinami jako je hrách, bob a jiné luskoviny.

Luskoviny patřily mezi první rostliny, které zemědělci pěstovali. Fazol se pěstoval nejdříve v Mexiku, bob a hrách na Středním východě, sója a vigna v Číně. Kromě vysokého obsahu bílkovin mají luštěniny zanedbatelnou energetickou hodnotu a naopak obsahují vlákninu. Luštěniny jsou odjakživa známé jako bohatý zdroj bílkovin. Obsahují však mnohem větší spektrum dieteticky cenných látek, jako jsou: vláknina, složité cukry, rezistentní škrob. Jsou také velmi dobrým zdrojem vitamínů a minerálních látek, především kyseliny listové, draslíku, v současnosti velmi propagovaného selenu a zinku. Naopak obsahují jen velmi málo tuku a jako rostlinná potravina, neobsahují cholesterol. Zdravotnické organizace všeobecně udávají, že bychom měli během týdne sníst alespoň 0,5 kg luštěnin.

Bobovité (Fabaceae Endl.) patří mezi nejrozsáhlejší čeledi rostlin na Zemi, zahrnující přez 800 rodů a 20 tisíc druhů na všech kontinentech. Mnoho z těchto zástupců jsou ekonomicky důležité plodiny, využívané pro rozmanité účely, včetně potravin, krmiva pro hospodářská zvířata a množství technologických účelů. Luskoviny byly člověku známé rozhodně již dříve, než se započalo s jejich pěstováním. Tak jako u ostatních rostlin, proces domestikace a pěstování vedl k morfologickým změnám, které velmi připomínají postupy výběru současných šlechtitelských programů. V případě luskovin hlavními kritérii výběru byly: 1). nepukavé lusky, 2). větší velikost semen, 3). hladké a tenčí osemení a 4). snížení či eliminace antinutričních nebo přímo toxických obsahových látek. První doklady o znalosti luštěnin u Slovanů jsou z období 3. až 2. století př.n.l, u obyvatelstva Ukrajiny, běloruského Polesí a Podněpří.

Byla získána data o šíření mikrosatelitních repetic v genomu rostlin čeledi Fabaceae pomocí transpozice nového Ty1-copia MARTIAN 8.5 kb long retrotransposonu. Tento byl isolován a popsaná z genomu hrachu setého, na základě analýzy 45 SSR sekvencí nesoucích TC repetici. Byla zjištěna vysoká evoluční konzerovanost především koncové LTR oblasti v rámci čeledi Fabaceae.

Byly publikovány první ověřené údaje (po dvou letech řešení projektu č. 1B44008) týkající se metodického přístupu k ochraně porostů (semenářských) hrachu proti zrnokazovi hrachovému s cílem dosáhnout produkci semen napadenou pod limitní hranici 1 %.

Popis metod ochrany hrachu a dalších luskovin proti vybraným škůdcům na základě poznatků získaných při řešení projektu č. 1B44008

Představena je současná situace v pěstování luskovin v Evropě. Jsou diskutovány negativní faktory v kontextu celosvětovém.

Byly publikovány první ověřené údaje (po dvou letech řešení projektu č. 1B44008) týkající se významu insekticidního moření osiva semileaf-less odrůd hrachu na snížení škod způsobovaných larvami i dospělci listopasu rodu Sitona a na vývoj výnosových prvků (počet pater obsazených lusky / 1 rostlinu, počet lusků/1 rostlinu, počet semen / 1 rostlinu) a na samotný výnos semen.

V článku jsou popsány škůdci luskovin (hrách, bob) významní pro české pěstitele. Na základě výsledků polních pokusů zakládaných v rámci řešení projektu QH82027 jsou v článku představeny možnosti ochrany porostů před těmito škůdci. Jedná se o postupy, které jsou v souladu s principy integrované ochrany rostlin.

V článku jsou popsány škůdci luskovin (lupina, soja, fazole) významní pro české pěstitele. Na základě výsledků polních pokusů zakládaných v rámci řešení projektu QH82027 jsou v článku představeny možnosti ochrany porostů před těmito škůdci. Jedná se o postupy, které jsou v souladu s principy integrované ochrany rostlin.

Plant transformation may be defined as the sequence of delivery, integration and expression of foreign genes into the plant cells which will ultimately regenerate into a whole plant. This ability to introduce and express or inactivate specific genes in the plant genomes provides a new and powerful experimental tool for validating gene function, particularly in relation with various plant physiology mechanisms and processes that have not been resolved so far using other biochemical approaches. Another non-negligible application of this approach is that of obtaining and transferring genes that are not available to a given species due to sexual incompatibility from other plants, from microorganisms or even animals. The process involves choosing a trait, identifying and isolating the gene(s) encoding it. To be functional, such gene(s) must include the regulatory regions ensuring their correct expression in the plant. Then, a reliable protocol must be devised and followed for the transformation of genes into plants, and the DNA sequences introduced must subsequently be integrated, expressed and maintained in the genome throughout subsequent cell divisions and progenies. Finally, transformed cells must be competent for regeneration into whole plants. Gene delivery systems used to date can be divided into direct gene transfer (mediated by physical or chemical forces for delivery of the gene into plant protoplasts, cells and even tissues) and Agrobacterium-mediated gene transfer, where either A. tumefaciens or A. rhizogenes is used as vectors for introducing the foreign gene into the plant genome. In this context, recombinant DNA technology has revolutionised biotechnology in such a way that plant transgenesis is now a relatively mature approach, and plant biotechnology provides today not only novel genotypes which carry agronomically useful genes for biotic and abiotic stresses, but also others that improve plant nutrition or increase yield components.

VACULÍK, Antonín, Eliška ONDRÁČKOVÁ a Marek SEIDENGLANZ. Choroby a škůdci luskovin. Úroda. 2019, 67(5), 92–95. ISSN 0139-6013.

VACULÍK, Antonín, Eliška ONDRÁČKOVÁ a Marek SEIDENGLANZ. Integrovaná ochrana porostů luskovin proti škodlivým činitelům. Úroda. 2019, 67(4), 63–65. ISSN 0139-6013.

VACULÍK, Antonín. Ochrana porostů luskovin proti nežádoucímu zaplevelení. Agromanuál. 2019, 14 (3), 40–42. ISSN 1801-7673.

SEIDENGLANZ, Marek. Významní škůdci luskovin a ochrana proti nim. Úroda. 2017, 65(10), 54–58. ISSN 0139-6013.