Přečtěte si více
Ošetření trávníků biologickým přípravkem na bázi mykoparazitických hub Clonostachys rosea a Trichoderma asperellum na lokalitách Zubří, Rožnov pod Radhoštěm a Vikýřovice redukovalo počet druhů parazitické a saprofytické mykoflory trávníků o 28–48 % a snížilo intenzitu jejich sporulace o 42,9–76,6 % ve srovnání s neošetřenou kontrolou. Fungicidní ošetření přípravky na bázi azoxystrobinu samostatně nebo v kombinaci s biologickým přípravkem redukovala intenzitu sporulace patogenních a saprofytických hub o 63,3–87,8 % oproti kontrole. Kombinované ošetření trávníků s fungicidním přípravkem zabezpečuje účinnou ochranu trávníků proti chorobám, na které nejsou biologické přípravky účinné (Laetisaria, Erysiphe, Puccinia).
V letech 2011 až 2013 byla prováděna signalizace výskytu askospor patogena Sclerotinia sclerotiorum na petálech řepky a následně před sklizní zhodnocen výskyt bílé hniloby řepky ve sledovaných pokusných porostech na Šumpersku a Opavsku. Na výskyt choroby má vliv především průběh počasí, zejména půdní vlhkost v dubnu a suma srážek v průběhu kvetení, dalším faktorem je vliv lokality a přítomnost patogenu v porostech. Výskyt bílé hniloby na obou sledovaných lokalitách v roce 2011 byl hodnocen jako střední až vyšší, v letech 2012 a 2013 jako nízký až střední. Nízký úhrn srážek v průběhu kvetení v posledních 2 letech, sucho a nadprůměrné teploty ovlivnily výsledky signalizace, kdy procento infikovaných petálů činilo od 0 do 6 % v Rapotíně a 0 až 35 % v Opavě. Nejvyšší infekci petálů v roce 2011 odpovídaly i nejvyšší výskyty bílé hniloby řepky 48 % v Rapotíně a 29 % v Opavě. V roce 2013 bylo do sledování zařazeno hodnocení výskytů primární a sekundární infekce v provozních porostech řepky na Šumpersku a Opavsku. Na sledovaných lokalitách převažovala sekundární infekce rostlin askosporami patogenu.
Od roku 2000 probíhá v ČR testování nových genotypů ozimé řepky v mezistaničních předzkouškách výkonu na vybraných stanovištích. Byly posuzovány zejména hospodářské vlastnosti včetně vyhodnocení výnosu a odolnosti vůči významným houbovým patogenům, které představuje Leptosphaeria maculas / L. biglobosa (původce fomové hniloby brukvovitých) a Sclerotinia sclerotiorum (původce bílé hniloby řepky). Nové genotypy ozimé řepky pocházely ze šlechtitelských stanic v Opavě, Chlumci nad Cidlinou a ve Slapech a byly testovány na vybraných lokalitách v Šumperku, Chlumci nad Cidlinou a v Kujavách. V letech 2010 až 2012 bylo každoročně testováno na 50 nových materiálů. Získané výsledky potvrdily šlechtění odolnějších materiálů vůči sledovaným houbovým patogenům při dosažení stabilního výnosu. Původ genotypů průkazně neovlivnil získané výsledky jejich odolnosti, přesto nejvyšší průměrné hodnoty odolnosti vůči vybraným patogenům před sklizní byly pozorovány u genotypů ze šlechtitelské stanice Opava a Chlumec nad Cidlinou.
Tato práce sledovala rozdíly v parametrech výnosu olejných lnů. Byly studovány odrůdy olejných lnů (Linum usitatissimum L.) české, francouzské, holandské a kanadské provenience. Výsledky prokázaly statisticky významné odrůdové rozdíly ve výnosu semene, neroseného a roseného stonku a celkového vlákna. Naopak obsah celkového vlákna vykazoval statisticky nevýznamné rozdíly mezi jednotlivými odrůdami. Z výsledků vyplývá, že některé odrůdy jsou schopny poskytnout vedle vysokého výnosu semene a za předpokladu vhodných podmínek, také relativně vysoký výnos stonku.
Byl otestován soubor 13 kmenů Clonostachys a 6 kmenů Chaetomium na mykoparazitickou účinnost proti patogenním houbám Rhizoctonia solani, Alternaria alternata a Botrytis cinerea. Testované kmeny mykoparazitických hub byly získány ze Sbírky kultur hub katedry botaniky PřF UK (CCF) v Praze. Největší mykoparazitická účinnost byla zjištěna u kmenů Clonostachys rosea (CCF 4182) a Clonostachys catenulata (CCF 4184). U kmenů z rodu Chaetomium nebyla mykoparazitická účinnost zjištěna. Pouze kmen Chaetomium globosum (CCF 3429) byl vysoce antagonistický proti houbám Botrytis cinerea a Alternaria alternata.
Metodika je primárně určena pro oblast ekologického zemědělství. Výsledky předkládané inovované technologie pěstování luskovino-obilních směsek se zahrnutím nových typů odrůd se mohou stát přínosnými i pro oblast integrovaného a konvenčního zemědělství. Protože současná produkce osiv pocházejících z ekologického zemědělství je naprosto nedostatečná, je tato metodika určena i producentům osiv, kteří mohou využít výhod spočívajících ve schopnosti luskovino-obilních směsek omezovat a potlačovat rozvoj a šíření chorob a škůdců. Pokud totiž nebude problému produkce ekologických osiv věnována potřebná pozornost, může být vážně ohrožen další vývoj ekologického zemědělství v ČR. Jako nepříliš optimální řešení by pak přicházel v úvahu pouze úplný dovoz osiva pro ekologické zemědělství ze zemí EU.
Příspěvek reaguje na změny hospodářského typu u lnu setého Linum usitatissimum L. pěstovaného v České republice. Pěstování a šlechtění přadného lnu bylo v České republice prakticky ukončeno a veškerá pozornost se v současnosti zaměřuje na šlechtění a pěstování olejného lnu. Pro zvýšení užitkovosti olejného lnu jsou v příspěvku prezentovány a diskutovány různé směry šlechtění s cílem diferenciace konečného produktu pro vybranou cílovou skupinu uživatelů.
Ľanový olej je rastlinným olejom z olejnatých semien a má cenné nutričné zloženie. Z uvedeného dôvodu bola realizovaná klinická štúdia na vybranej skupine žien, kritériami výberu probandiek bol vek, fajčiarske návyk, hormonálna liečby a užívanie ďalších výživových doplnok s obsahom omega-3 a omega-6 mastných kyselín. V prvej fáze výskumu sa zhodnotil biologický materiál a konzumácie ľanového oleja. V semenách a v oleji vybraných olejných odrôd (Raciol, Recital) ľanu siateho (Linum usitatissimum L.) boli analyzované obsahové látky. Analýza percentuálneho zastúpenia mastných kyselín bola realizovaná podľa normy ČSN EN ISO 5508 a analýzy oleja sa uskutočnili podľa internej metodiky, ktorá vychádzala z normy ČSN EN ISO 659. Zistený podiel tuku bol v ľanových semenách v rozsahu 40,8 - 42,9 %. Z mastných kyselín bol zistený najvyšší podiel polynenasýtenej mastnej kyseliny – kyseliny linolénovej, ktorý bol v semenách v rozsahu 37,1 - 61 % a v ľanovom oleji 29,8 - 61,9 % (s vyšším obsahom pri odrode Recital). Podiel kyseliny linolovej bol naopak vyšší v prípade odrody Raciol, v ľanových semenách dosahoval 17,0 - 39,1 % a v oleji 15,5 - 39,8 %. Ďalšia etapa výskumu bude zameraná na zhodnotenie benefitu konzumácie ľanového oleja
V příspěvku jsou popisovány výsledky testování citlivosti subpopulací Meligethes aeneus ze střední a jižní Moravy (ČR) na insekticidy (zejména esterické pyretroidy) v letech 2010 - 2012. Výskyt rezistentních populací byl zaznamenán. Antirezistentní strategie jsou silně doporučovány.
Předkládaná metodika je vystavěna na podobných výchozích principech, tedy na monitoringu letové aktivity dospělců v porostech pomocí žlutých misek a na rozborech sběrů z misek. Také rozhodnutí o nutnosti insekticidního zásahu je přijímáno a termín aplikace je určován na základě výsledků pravidelně se opakujících rozborů dospělých brouků zachycených v miskách. Rozdíl oproti předcházejícím metodikám je dán mírou podrobnosti rozborů. V předkládané metodice je kladen důraz nejen na zaznamenávání počtů jedinců důležitých druhů v jednotlivých sběrných dnech, ale především na rozlišení samců a samic u důležitých druhů (k. čtyřzubého a k. řepkového) a u samic pak o určení jejich připravenosti na kladení (na základě stavu ovogeneze v ovariolách). Rozdíl tedy spočívá v míře podrobnosti rozborů sběrů dospělců z misek. Na základě podrobných rozborů sběrů lze výrazně zpřesnit rozhodnutí o nutnosti insekticidního zásahu a načasování případné insekticidní aplikace (též s ohledem na určitý druh insekticidu). Smysluplné využití metodiky pro praktické účely předpokládá u uživatele určité rostlinolékařské znalosti (užitá zemědělská entomologie vyučovaná na zemědělských univerzitách) a jednoduché laboratorní vybavení (entomologické pomůcky: měkké pinzety, zahnutá jehla; lupa umožňující 12–40 násobné zvětšení).
Changes in genetic diversity of peas bred in the Czech Republic and in former Czechoslovakia since the mid-20(th) century were analysed using 38 molecular marker loci, including retrotransposons and microsatellites, differentiating a total of 84 alleles. Both marker types were comparably effective in revealing the genetic diversity, with a high correlation (r = 0.81), although the pairwise genetic distances of each marker type differed. In total, 175 accessions, selected from the Czech pea gene bank collection and representing the pea cultivars collected or bred in the country, were divided into three groups according to their date of sampling or variety registration. The first group contained 70 old cultivars and landraces collected prior to 1961. The second group contained 46 cultivars released from 1961 to 1980. The third group contained 59 cultivars released between 1981 and 2004. In spite of the decline in several diversity measures, differences in allele frequencies and even allele loss in three microsatellite loci were recorded over the 70-year period, while these differences between the groups were not statistically significant. In addition, genetic heterogeneity was detected in 29 accessions (15%). This indicates that although no genetic erosion could be observed since then, it is important to monitor the genetic diversity, furthermore it highlights the vital role of germplasm collections for the crop diversity conservation.
The aim of this work was to present developed list of descriptors for Linum usitatissimum L.. The lack of complete tool, needful for evaluation and characterization of genetic resources, was the main purpose of its creation. The list of descriptors was developed through international cooperation of three institutions – Agritec Plant Research Ltd.. Šumperk, N. I. Vavilov Research Institute of Plant Industry in Petersburg and Slovak University of Agriculture in Nitra. It consists from three main parts. In general chapters the origin, taxonomy and morphology of species L. usitatissimum L. is characterized. The list of descriptors by itself forms the second part. The methodologies for descriptors creation and evaluation of genetic resources, then the passport descriptors and the descriptors for characterization and evaluation are placed in this part. In the third part are the attachments – the list of growing stages and reference varieties. The list of descriptors was processed as the combination of five existed international systems for evaluation. As well the experiences of involved experts are the guarantee of the originality, completeness, and wide utilization of this work.
Methicilin rezistentní kmeny Staphylococcus aureus se dělí na základě epidemiologických a genetických charakteristik na nemocniční (hospital-acquired, HA-MRSA), komunitní (community-associated, CA-MRSA) a vázané na chov hospodářských zvířat (livestock associated, LA-MRSA). Podle výsledků Evropského centra pro prevenci a kontrolu onemocnění (ECDC) za rok 2011 byl hlášen výskyt MRSA v humánní populaci v ČR 14,5 % (17. místo ze všech 28 zemí), přičemž v roce 1993 byla incidence MRSA v ČR 6,1 %. Vedle výskytu MRSA se v prostředí prvovýroby mléka často izolují rezistentní kmeny Staphylococcus epidermidis, které jsou schopné přenášet rezistenci nejen uvnitř druhu, ale i mezidruhově. Naše výsledky potvrzuji, že kmeny S. epidermidis byly potvrzeny jako nejčastěji rezistentní uvnitř svého druhu, zatímco S. aureus byl rezistentní uvnitř druhu pouze ve 4,5 %. Toto zjištění představuje vážný problém, neboť koaguláza-negativní stafylokoky se stávají hlavními izolovanými mikroorganismy ve spojení s mastitidním onemocněním
Technické konopí je plodinou známou svou vysokou odolností k půdnímu znečištění. proto se řadí k plodinám se slibným fytoremediačním potenciálem. Tato metodika založená na aplikaci biotechnologického systému suspenzních kultur umožňuje efektivní screening odolnosti a akumulačního potenciálu ve vztahu k těžkým kovům a dalším toxickým kovovým prvkům u širokého spektra genotypů konopí. Navíc přispívá k rozšíření poznatků o in vitro organogenezi u konopí, kteréžto informace jsou ve světové literatuře dosud sporadické.
Metodika popisuje postup plošné inokulace patogeny Leptosphaeria maculans, L. biglobosa a Sclerotinia sclerotiorum v polních testech rezistence genotypů řepky olejky a v ověřování vlastností přípravků a pomocných látek na ochranu rostlin. Jedná se o plošnou inokulaci půdy sklerocii patogenu S. sclerotiorum a foliární aplikaci řepky sporami patogenů L. maculans, L. biglobosa.
Dřepčíci (Phyllotreta spp., Psylliodes spp.) a pilatka řepková (Athalia rosae) patří k lokálním, v některých letech vážným škůdcům. V našich pokusech byly testovány účinnosti insekticidních látek ze skupiny pyretroidů, neonikotinoidů, organofosfátů na jedince dřepčíků sbíraných v letech 2012 – 2013 a housenice pilatky řepkové v roce sbírané v roce 2014 dle metodiky IRAC 011, 021 a 025. Tyto látky dosahovaly u většiny testovaných sub-populací účinnosti 100 %. Housenice pilatky řepkové byly v roce 2014 vysoce citlivé téměř na všechny testované účinné látky.
V letech 2011-2013 byla testována citlivost českých a částečně i slovenských populací blýskáčků (2011: 86 populací, 2012: 68 populací, 2013: 60 populací) současně na pyretroid lambda-cyhalothrin a neonikotinoid thiacloprid. V mnoha případech byly mezi jednotlivými populacemi zaznamenány signifikantní rozdíly (p0,05) v hodnotách LD50 a LD90 pro lambda-cyhalothrin i thiacloprid. Mezi netransformovanými hodnotami LD50 a LD90 odhadnutými pro obě účinné látky nebyla zaznamenána žádná korelace. U transformovaných hodnot byla zaznamenána slabá avšak signifikantní korelace (r = 0.38291) mezi Log10 hodnotami LD90 odhadnutými pro obě látky jen v roce 2012. České populace blýskáčků vykazují velmi nízkou citlivost na lambda-cyhalothrin a vysokou variabilitu v kontaktní citlivosti na thiacloprid.
Ve vegetační sezoně 2013/2014 byl proveden monitoring houbových chorob ozimé řepky olejky a vyhodnocena jejich škodlivost. Zdravotní stav porostů řepky byl sledován ve dvou regionech, na Opavsku a Šumpersku.