K ekonomicky nejzávažnějším chorobám hrachu patří, vedle komplexu virových onemocnění, komplex kořenových a krčkových hnilob (LAHOLA, 1990).
Z komplexu viróz mají největší hospodářský význam: výrůstková mozaika hrachu (PEMV), virus obecné mozaiky hrachu (PMV), virus mozaiky svinování listů hrachu (PLRMV) a virus žluté mozaiky fazolu (BYMV). Uvedené virózy se projevují barevnými a morfologickými změnami u napadených rostlin (MUSIL et al. 1981), které jsou oslabené a náchylnější ke komplexu kořenových a krčkových hnilob. Virózy jsou většinou přenášeny prostřednictvím hmyzích přenašečů (mšice, třásněnky) nebo osivem.
Komplex kořenových hnilob je onemocnění způsobené půdními oomycety (Pythium ultimum, Pythium sp. a Aphanomyces euteiches), jejichž význam se v poslední době velmi zvyšuje. Napadají kořenovou kůru a způsobují postupné odumírání kořenů. Oospóry přežívají v půdě 6–9 let a k jejich rozšiřování významně napomáhá střídání plodin v 4–5letých cyklech. Z ostatních původců komplexu kořenových hnilob způsobují významné výnosové ztráty houby rodu Fusarium (SHARMA et al. 1998), především kořenové vadnutí – Fusarium oxysporum f. sp. pisi rasa 1 a 2, které se uplatňují především v našich podmínkách (Mc PHEE et al. 1999) a způsobují vadnutí a usychání rostlin jako následek ucpání cévních svazků vlákny patogena a účinkem toxinů vylučovaných houbou a Fusarium solani f. sp. pisi – kořenová spála (uhnívání báze stonků a kořenů). Synergismus v patogenní účinnosti byl zjištěn u kombinací Rhizoctonia + Fusarium solani a Pythium + Fusarium solani.
Z houbových chorob nadzemních částí patří k nejvýznamnějším původce hnědé strupovitosti hrachu (Mycosphaerella pinodes) a strupovitosti hrachu (Ascochyta pisi). Symptomy onemocnění – leze na listech, které postupně přecházejí na lusky a semena se mohou podílet na snížení výnosu zrna až o 50 %. Velkého rozšíření doznala v období posledních 5 let patogenní houba Erysiphe pisi (syn. E. polygoni) – padlí. V teplejších oblastech (Austrálie, Španělsko) napadá klíční rostliny, které následně hynou, v chladnějších podmínkách houba vytváří bílé povlaky na stoncích, listech a dozrávajících luscích, snižuje hmotnost semen a prodlužuje dobu dozrávání (TIWARI et al. 1997). Z vlastních pokusů můžeme potvrdit, že houba může způsobit snížení v su o 30– 50 %. Vzácně se v našich podmínkách vyskytuje bakteriová spála hrachu (Pseudomonas pisi), která způsobuje na listech, luscích a lodyhách vodnaté skvrny, dalšími patogeny, jež nelze opomenout, je rez hrachová (Uromyces pisi) a plíseň hrachová (Perenospora viciae). Uvedený stručný výčet nemůže postihnout všechny patogenní původce onemocnění hrachu, pro hlavní pěstitelské oblasti však představují stěžejní pěstitelská rizika.
Reference:
LAHOLA, J.: Luskoviny – pěstování a využití. SZN, Praha, 1990, 1 – 224.
Mc PHEE, K., E., ABEBE, T., KRAFT, J. M. a MUEHLBAUER, F. J.: Resistance to fusarium wilt race 2 in the Pisum core collection. Journal of American Society of Horticulture Science. 124, 1, 1999, 28 – 31.
MUSIL, M., KVÍČALA, B. a LEŠKOVÁ, O.: Diagnostika vírusov strukovín a ďatelovín. Veda, Bratislava, 1981, 1 – 175.
SHARMA, R., P., SHARMA, R. K. a MUNSHI, A. D.: Breeding for Fusarium wilt resistance in pea (Pisum sativum L.). Annual Plant Protection Science. 6. 1, 1998, 1 – 10.
TIWARI, K., R., PENNER, G., A., WARKENTIN, T. D. a RASHID, K. Y.: Pathogenic variation in Erysiphe pisi, the causal organism of powdery mildew of pea. Canadian Journal of Plant Pathology. 19, 1997, 267 – 271.