Hrách setý patří k nejstarším kulturním plodinám. Podle nálezů byl rozšířen již v mladší době kamenné a bronzové v Malé Asii a v době kolových staveb ve Švýcarsku. Nejstarší doklady o pěstování luskovin jsou uváděny z Předního východu.
Luskoviny byly pěstovány obdobným způsobem jako obiloviny a konzumovány v syrovém stavu nebo vařené. V době laténské byl pěstován hrách, u kterého můžeme rozlišit dvě tvarové formy: s kulatými semeny a se svraštělým povrchem semen, a to v poměru 1 : 1,5 – 2 ve prospěch formy se svraštělým povrchem semen. Dnes jsou tyto formy botanicky nejasné. Podle analogií k dnešku by bylo možné předpokládat, že hrách se svraštělým povrchem semen byl hrách dřeňový a hrách s kulatými semeny měl charakter dnešní pelušky. O původu hrachu nejsou pro značnou různost forem absolutně jisté údaje. Podle VAVILOVA (1960) významná endemitní skupina druhů P. elatius Stev., P. humile Boiss. a P. fulvum Sibth. et Sm. pochází z oblasti přední Asie a velkosemenné formy Pisum sativum L. z oblastí Středozemního moře. Oblast Etiopie, Eritrei a Somálska je uváděna jako další region, kde se nachází druh P. sativum L.
Reference:
VAVILOV, N. I.: Mirovije očagi važnějšich kulturnych rastěnij. Izbrannyje trudy. Tom II. IAN SSSR Moskva – Leningrad, 1960, 29–57.