Hrachový škrob

Obsah škrobu v semenech hrachu s kulatými semeny se pohybuje v rozmezí od 31 % do 51,5 % a obsah škrobu v semenech hrachu se svraštělými semeny se nachází v intervalu od 18 % do 42 %.

Vyšší obsah škrobu v semenech hrachu s kulatými semeny se může ve srovnání s obsahem škrobu hrachu se svraštělými semeny přičíst pouze vyššímu podílu amylopektinu u hrachu s kulatými semeny (HAEDER, 1989b). Syntéza amylopektinu spočívá v transpozonově podobné inzerci genu, kódujícího SBEI. Hrách se svraštělými semeny jednu formu SBEI zcela postrádá (SMITH, 1988), neboť díky malé deleci genu kódujícího velikost podjednotek ADP glukózy není schopen tento enzym využít (MARTIN et al. 1989).

Z uvedených škrobových komponent je zvláštní význam přisuzován amylóze, která se díky své chemicky jednoduché formě řetězce velmi podobá petrochemickým polymerům a umožňuje vazbu se syntetickými vlákny, čímž nabízí značný inovační potenciál pro chemický průmysl. Mimořádné možnosti širokého využití nabízejí především amylózové termoplastové hmoty využitelné při výrobě vysoce hodnotných folií a nádob, které svou lepší odbouratelností zmírňují ekologický dopad.

Většina rostlin se škrobnatými semeny či hlízami (kukuřice, obilí, brambory) poskytuje škrob s převažujícím obsahem amylopektinu (70 – 80 %) a odpovídajícím nižším podílem amylózy viz tab.

Obsah škrobu a amylózy u různých plodin
 

Plodina Škrob celkem (%)    Podíl amylózy ve škrobu (%)
Kukuřice (amyl. typ) 70 65
Pšenice 70 25
Ječmen (amyl. typ) 70 45
Hrách s kulatými semeny 50 40
Hrách se svraštělými semeny  35 85

Zdroj: (DAMBROTH a SCHRÖDER, 1989)

Vhodnost suroviny k výrobě škrobu pro produkci biopolymerů jednoznačně preferuje hrách se svraštělými semeny právě pro jeho vysoký obsah amylózy (některé genotypy až 80 – 90 %). Zde je tedy šance na vyšlechtění nové odrůdy, která by vykazovala vysoký výnos a současně vysoký obsah škrobu se značným podílem amylózy (SCHRÖDER a DAMBROTH, 1987).

Odrůda hrachu využívaná výhradně pro získávání amylózy není v současné době známa. Proto šlechtitelský program, jehož cílem by bylo získání hrachu bohatého na amylózu, musí počítat se selekcí zaměřenou na výnos a jeho adaptabilitu. U výnosové adaptability je nutno brát v úvahu adaptabilitu obsahu amylózy v různých povětrnostních a půdních poměrech. Bylo by žádoucí výrazně posílit znak odolnosti k poléhání a ke kořenovým chorobám, aby bylo možné pěstovat hrách bohatý na amylózu i provozních podmínkách zemědělských farem.
 

Reference:

DAMBROTH, M. a SCHRÖDER, G.: Erste ergebnisse zum aufbau von basispopulationen mit hohen amylosegehalt bei erbsen. Schriftenreihe des BML, heft 367: Kornerleguminosen, 1989, 327 – 352.
HAEDER, H. E.: Starke – and amylosegehalt in balttenreichen und blattenarmen sorten von mark – und futtererbsen. J. Agronomy Crop Science, 163, 1989b, 289 – 296.
MARTIN, C., BHATTACHARYYA, M., K., ELLIS, T., H., N. HEDLEY, C. a SMITH, A. M.: The r locus of pea : an illustration of the relationship between primary metabolism and plant development. In: FIRN, R. (Ed.): Meeting Abstracts of Soc. Exp. Biology, Edinburgh, 1989, 23.
SMITH, A. M.: Major differences in isoforms of starch – branching enzyme between developping embryos of round– and wrinkled– seeded peas (Pisum sat. L.) Planta 175, 1988, 270 – 279.
SCHRÖDER, G. a DAMBROTH, M.: Aufbau von basispopulationen bei erbsen, lupinen und phaseolus – bohnen mit hohen kornerträgen zur gewinnung von chemiegrundstoffen wie stärke, eiweiß, öl, lecithin u. a. – Landbauforschung Völkenrode 37, 1987, 195 – 200.