Přečtěte si více
Dva druhy plasmidů obsahující (1) celou sekvenci obalového proteinu viru cpPEMV nebo (2) fragmenty cpPEMV a cpPSbMV byly klonovány do pGreenII plasmidu a inzertovány do hypervirulentního kmene Agrobacterium tumefaciens EHA 105 spolu s pomocným plasmidem pSoup. Transformace rostlin hrachu byla provedena podle rutinního protokolu a potomstvo prokazatelně transgenních rostlin bylo analyzováno molekulárními metodami a biologickými testy. Úroveň tolerance / rezistence transgenních rostlin byla hodnocena po mechanické inokulaci PEMV, resp. PSbMV transgenních rostlin ve srovnání s kontrolami. Úroveň replikace viru byla hodnocena postupně časovanou DAS-ELISA. Exprese transgenů a úroveň replikace viru v transgenních rostlinách byla analyzována real-time PCR.
Na 5 lokalitách ČR by uskutečněn sběr izolátů virových patogenů PEMV a PSbMV (determinace symptomy na rostlinách a ELISA), které byly dále charakterizovány biologickými a molekulárními testy. Izoláty s nejvyšší patogenitou bly vybrány pro sekvenování a vývoj konstruktu pro transformaci hrachu. Strategie indukce rezistence byla založena na pathogen-derived resistance (PDR) a post-transkripčním urišování genů (PTGS). Komerční odrůdy byly transformovány a byly získány T1 rostliny s GUS/PCR pozitivní reakcí. Na těchto rostlinách bude dále studována reakce na virovou infekci.
Publikace popisuje vývoj nového DNA markerovacího systému využívajících v genomu hrachu abundatních Ty3-gypsy typ retrotransposonových elementů aplikovaný ve schématu inter-retrotransposonového amplifikovaného polymorfismu (IRAP). Metoda demonstruje spolehlivost a efektivitu identifikace geneticky blízce příbuzných odrůd hrachu.
Na příkladu registrovaných odrůd hrachu jsme ukázali současné možnosti molekulární biologie ve srovnání s biochemickými, isozymovými a klasickými morfologickými deskriptory. Důraz byl kladen na přesné odlišení i geneticky velmi příbuzných odrůd hrachu pomocí mikrosatelitních a retrotransposonových markerů.
Během řešení výzkumnéhoprojektu QI91A229 byla vytvořena linie hrachu dřeňového SM 470/02 , která se vyznačuje vysokou odolností ke komplexu chorob v polních podmínkách. Linie SM 470/02 byla vyvinuta z křížení (Moravan x B99/108). Individuální výběry rostlin byly opakovány každoročně od generace F2. Výnosové zkoušky byly prováděny od F4 generace v pokusech 3 x 10 m2. Homogenizace probíhala 3 - 4 roky. Při homogenizaci materiálu, která trvá většinou 3–4 roky, byly vyřazovány odlišné a méně výkonné linie.
Během řešení projektu QI91A229 byla vytvořena linie hrachu setého AGT 212.11 , která se vyznačuje vysokou odolností ke komplexu chorob v polních podmínkách. Linie AGT 212.11 byla vyvinuta z křížení LU 1977 x Franklin . Individuální výběry rostlin byly opakovány každoročně od generace F2. Výnosové zkoušky byly prováděny od F4 generace v pokusech 3 x 10 m2. Homogenizace probíhala 3 - 4 roky. Při homogenizaci materiálu, která trvá většinou 3–4 roky, byly vyřazovány odlišné a méně výkonné linie.
V letech 2008–2011 byl hodnocen podíl napadených semen hrachu houbovými chorobami, sklizených z luskovino-obilních směsek na lokalitách Vikýřovice a Postřelmov. Sklizená semena hrachu byla ve směskách napadena houbovými chorobami v průměru o 31–69 % méně než v monokulturách. Nejperspektivnější byly směsky s podílem hrachu ve směsce 40 %. Pěstování luskovino-obilních směsek v podmínkách ekologického zemědělství mělo významný vliv na podíl napadených semen ve sklizené produkci i na stabilitu výnosu. Klíčová slova: luskovino-obilní směsky, hrách, houbové choroby přenosné osivem
Changes in genetic diversity of peas bred in the Czech Republic and in former Czechoslovakia since the mid-20(th) century were analysed using 38 molecular marker loci, including retrotransposons and microsatellites, differentiating a total of 84 alleles. Both marker types were comparably effective in revealing the genetic diversity, with a high correlation (r = 0.81), although the pairwise genetic distances of each marker type differed. In total, 175 accessions, selected from the Czech pea gene bank collection and representing the pea cultivars collected or bred in the country, were divided into three groups according to their date of sampling or variety registration. The first group contained 70 old cultivars and landraces collected prior to 1961. The second group contained 46 cultivars released from 1961 to 1980. The third group contained 59 cultivars released between 1981 and 2004. In spite of the decline in several diversity measures, differences in allele frequencies and even allele loss in three microsatellite loci were recorded over the 70-year period, while these differences between the groups were not statistically significant. In addition, genetic heterogeneity was detected in 29 accessions (15%). This indicates that although no genetic erosion could be observed since then, it is important to monitor the genetic diversity, furthermore it highlights the vital role of germplasm collections for the crop diversity conservation.
Hasalová I., Trojan R., Dostálová R. (2012): Green pea variety Twinset. Czech J. Genet. Plant Breed., 48: 46-47. Dostupné z: https://doi.org/10.17221/167/2011-CJGPB
The distinctness of, and overlap between, pea genotypes held in several Pisum germplasm collections has been used to determine their relatedness and to test previous ideas about the genetic diversity of Pisum. Our characterisation of genetic diversity among 4,538 Pisum accessions held in 7 European Genebanks has identified sources of novel genetic variation, and both reinforces and refines previous interpretations of the overall structure of genetic diversity in Pisum. Molecular marker analysis was based upon the presence/absence of polymorphism of retrotransposon insertions scored by a high-throughput microarray and SSAP approaches. We conclude that the diversity of Pisum constitutes a broad continuum, with graded differentiation into sub-populations which display various degrees of distinctness. The most distinct genetic groups correspond to the named taxa while the cultivars and landraces of Pisum sativum can be divided into two broad types, one of which is strongly enriched for modern cultivars. The addition of germplasm sets from six European Genebanks, chosen to represent high diversity, to a single collection previously studied with these markers resulted in modest additions to the overall diversity observed, suggesting that the great majority of the total genetic diversity collected for the Pisum genus has now been described. Two interesting sources of novel genetic variation have been identified. Finally, we have proposed reference sets of core accessions with a range of sample sizes to represent Pisum diversity for the future study and exploitation by researchers and breeders.
In order to investigate the genetic diversity present in the pea germplasm stored in the Albanian genebank, we analyzed 28 local pea genotypes of Albanian origins for 23 quantitative morphological traits, as well as 14 retrotransposon-based insertion polymorphism (RBIP) molecular markers. The study of morphological characters carried out during three growing seasons (2010, 2011 and 2012) had the objective of characterization of traits useful in breeding pro-grams. RBIP marker analysis revealed the genetic similarity in range from 0.06 to 0.45. ANOVA, principal component analysis (PCA) and cluster analysis was used to visualize the association among different traits. Most of the quantita-tive morphological traits showed significant differences. PCA and cluster analysis (Ward’s method) carried out for morphological traits divided the local pea genotypes into three clusters. Finally, the study identified the agronomicaly important traits which will facilitate the maintenance and agronomic evaluation of the collections.
Úroda, 2016, 64(1), 56-58. ISSN 0139-6013.
Úroda. 2015, 63(12), vědecká příloha časopisu, 147–150. ISSN 0139-6013
Plant Growth Regulation. Roč. 77, č. 2, s. 125–132. ISSN 0167-6903, 1573-5087. Dostupné z: doi:10.1007/s10725-015-0044-z. [WOS:000362688300003]
In: First Legume Society Conference Book of Abstracts 2013: A Legume Odyssey. Novi Sad, Serbia, 9 - 11 May 2013. p. 214. ISBN 978-86-80417-44-8.
DOSTÁLOVÁ, Radmila. Možnosti pěstování hrachu v měnících se klimatických podmínkách. Úroda. 2017, 65(10), 52–53. ISSN 0139-6013.
SEIDENGLANZ, Marek, Jaroslav ŠAFÁŘ, a Igor HUŇADY. Raná odrůda hrachu jako lapací plodina pro zrnokaze hrachového. Úroda. 2018, 66(10), 54–57. ISSN 0139-6013.