Přečtěte si více

V letech 2006–2008 byl zjištován obsah celkového škrobu, amylosy a rezistentního škrobu v semenech polního a dřeňového hrachu. Byly sledovány změny obsahu RS a sušiny u dřeňového hrachu v různých termínech technologické sklizně (tenderometrem).

Byly studovány rizika spojená s pěstováním geneticky modifikovaného hrachu pomocí simulačního eperimentu s dominatními a recesivními znaky a sledována míra možného cizosprášení v následných F1-2 generacích (2001-2003). takto byla stanovena míra rizika přenosu pylu, dále pak byl sledován výskyt a chování jednotlivých druhů hmyzu, jako potencionálních přenosců pylu. během celého epxerimentu nebylo prokázano cizosprášení ( mezi přibližně 40 tisíci jedinci hrachu), což naznačuje velmi nízkou možnost cizosprášení.

In the study differences in seed morphology were investigated by digitalized image system software Nis-Elements v.2.3 (Lim, Prague, Czech Republic) based on scanning of size and shape and extracted parameters such as Area, MaxFerret, Elongation, Cirularity etc. of seeds of model crops - pea (large seedy crop) and flax (small seedy crop). The results of image analysis (determination of classes of highly contrasting seeds) were taken in comparison/correlation with agricultural important compounds in seeds can be helpfull in granding system of seed technology.

Ve skleníkových podmínkách inokulace bylo hodnoceno 16 genotypů hrachu s genem er-1 (E. pisi DC.) na náchylnost k druhu E. baeumleri. Na řapících a listech citlivých genotypů se hojně tvořily konidie a kleistocarpy. Jako zcela rezistentní zdroj proti E. baeumleri byl ve skleníku zjištěn pouze genotyp Tudor (Cebeco 4119). V polních pokusech bylo zařazeno 19 genotypů hrachu s genem er-1 (E. pisi DC.). Z nich měly vyšší stupeň odolnosti proti přirozené infekci E. baeumleri (Fallon, AC Melfort, Joel) pouze některé. K nejnáchylnějším genotypům v polních podmínkách patřily: Consort R, SGL 2024, SGL 1977 a Franklin. Kleistocarpy s 1–4x dichotomicky rozvětvenými vrcholky přívěsků se tvořily ve skleníkových a polních pokusech pouze u náchylných a velmi náchylných genotypů (SGL 444/2185, Consort R, SGL 2024, SGL 1977, LU 390-R2, Lifter, Highlight, Cebeco 1171 a Carneval R). Kontrolní genotypy bez genu er-1 (Komet, Adept a Gotik) byly v pokusech napadeny pouze druhem E. pisi.

Byla prezentována nová data pro hodnocení genetické stability somatických embryí, embryogenních kalusů, neembryogenních kalusů a R0-regenerantů ze somatické embryogeneze ve srovnání s výchozím explantátem pomocí moderních molekulárních metod (tři odlišné DNA metody - SSR, IRAP, AFLP). Žádné profilové alternace mezi vzorky nebyly nalezeny. V případě metylačně citlivých variant byl detekován 4-8% polymorfismus.

Pomocí molekulárních metod byla studována genetické a epigenetická stabilita dlouhodobé in vitro kultury vzrostných prýtů hrachu. Mikrosatelitními a retrotransposonovými markery nebyla zjištěny žádné významné změny. Tyto byly detekovány pouze pomocí metylačně citlivé analýzy (MSAP), kdy byl zjištěn 11 a 18% polymorfismus. Tyto změny v metylaci genomové DNA byly potvrzeny pomocí měření celkového zastoupení metyl-cytosinu metdou HPCE.

Průzkum a sběr izolátů virových patogenů Pisum sativum v pěstitelských oblastech ČR. Biologická charakteristika izolátů. Hodnocení stupně odolnosti současného sortimentu odrůd hrachu polního.

Byl sledován vliv insekticidního moření na poškození vzcházejícího hrachu listožravými brouky rodu Sitona, včetně následujících škod způsobených larvami těchto nosatců. Byl prokázán pozitivní vliv moření na poškození hrachu i z pohledu nižšího napadení hrachu kyjatkou hrachovou.

Byl studován vliv chemických přídavných látek (acetosyringone,AS; L-cysteine, CYS; dithiothreitol, DTT; glutathione, GSH; cellulase, CEL; pectinase, PEC) a světelného režimu (16/8 den / noc, 16L/8D; stálé osvětlení, 24L; stálé zatemnění, 24D) během kokultivační periody explantátů hrachu s Agrobacterium tumefaciens na efektivitu transformace. Optimální podmínky byly stanoveny při 48h kokultivaci za 20+/-2 °C, 50 mg l-1 CYS, 100 µM AS, 16L/8D fotoperiodě.

Byla presentována metoda transformace rostlin hrachu setého pomocí agrobakteriální transformace jednak s využitím in vitro a také in vitro protokolů. demonstrovali jsme úspěšnou transformaci s využitím pBIN19 konstruktu obsahujícím T-DNA s reporterovým genem GUS pro histochemickou detekci a selekčním markerem genu NPTII rezistence ke kanamycinu aplůikovaný na 6 genotypech hrachu. byla nalezeny optimální podmínky transformace a integrace transgenu byla prokázána pomocí PCR a Southern blotingu v regenerantech T1 a T3 generace.

Several large germplasm collections of the Pisum genus are maintained world-wide. To facilitate their management and increase efficiency of their use, a core collection is being currently developed. Traditionally descriptions were made for germplasm accessions by morphological descriptors, together with known pedigree and passport data. In recent years genetic structures of pea germplasm collections have been investigated by several molecular marker approaches. However, after data processing, further use of such data is limited, in the absence of cross-comparison between collections. The key points for the future should be adoption of a common set of markers applied across the developed core sets, together with the deposition and availability of both molecular and agronomical data, creating a virtual world-wide pea germplasm resource for our common benefit.

Lutein and β-carotene contents in 32 samples of field peas with green (ii), yellow (I.) and orange cotyledons (OrcOrc) were determined. The highest lutein concentration ranging between 0.768 and 1.394 mg/100g was found in varieties with green cotyledons (median 0.978 mg/100g). Yellow cotyledons contained lower amount of lutein, median = 0.692 mg/100g. Big variation in lutein content was found in tested breeding lines with orange cotyledons. Content of β -carotene in field peas with green cotyledons ranged between 0.1-0.2 mg/100g. A strong correlation (r = 0.77, p 0.01) between lutein and chlorophyll contents was found.

Total starch (TS), amylose and resistant starch (RS) were determined in the sets of smooth pea and wrinkled pea varieties in the years 2006-2008. Starch content of smooth peas varied in the range 53.61 – 57.23%. Average amylose content was 27.8 %. Resistant starch content varied from 2.07% to 6.31%. Content of starch at wrinkled pea varied from 26.57% to 32.55%. Average amylose content was 76.82 % of total starch. Resistant starch content of 11 garden pea cultivars was studied in three different terms of technological harvest.

Na příkladu registrovaných odrůd hrachu jsme ukázali současné možnosti molekulární biologie ve srovnání s biochemickými, isozymovými a klasickými morfologickými deskriptory. Důraz byl kladen na přesné odlišení i geneticky velmi příbuzných odrůd hrachu pomocí mikrosatelitních a retrotransposonových markerů.

S využitím kontinuální 23leté organogenní in vitro kultury hrachu jsme sledovali její genetickou stabilitu pomocí molekulárních metod.

Nejdůležitější operací celé technologie pěstování hrachu je sklizeň, neboť do značné míry ovlivňuje dosažený výnos (omezením ztrát, které mohou v případě nevhodné technologie dosáhnout až 30 %). Spolu s posklizňovým ošetřením má značný vliv na kvalitu sklizených semen.

Vývoj zygotických embryí hrachu je spojen s působením kyseliny abscisové a akumulací zásobních produktů (škrob, proteiny). Byl studován vztah mezi hladinami kyseliny abscisové a expresí zásobních proteinů u zygotických embryí v průběhu vývoje semene hrachu.