Publikace

Článek popisuje výsledky testování citlivosti moravských populací blýskáčků (Meligethes aeneus + Meligethes spp.) k několika různým (= s různým mechanismem účinku) skupinám insekticidů (pyretroidy, neonikotinoidy, organofosfáty). V článku jsou uvedena doporučení pro zemědělskou praxi vyplývající z popisovaných výsledků pokusů.

Ve vegetační sezoně 2013/2014 byl proveden monitoring houbových chorob ozimé řepky olejky a vyhodnocena jejich škodlivost. Zdravotní stav porostů řepky byl sledován ve dvou regionech, na Opavsku a Šumpersku.

Ther was developed a new more rapid and reliable diagnostic method working on the RT-PCR platform for monitoring of MRSA/S. aureus. PCR of the S. aureus specific nuc gene sequence and the mecA gene sequence was utilised for this purpose. A collection of ten S. aureus/MRSA reference strains, fifteen genetically related non S. aureus reference strains and fifty-six environmental samples was employed for estimation of the assay performance and parameters. The classic selective cultivation approach with the biochemical test and agar disk diffusion test was accepted as reference diagnostic method. Our method featured with 100% sensitivity in comparison to reference method. The limit of detection allowed to identify from tens to hundreds copies of S. aureus/MRSA genome. Further, the RT-PCR assay featured with 100% inclusivity and 95% exclusivity at Cq value below 30. We consider our method as ideal for testing of individual suspected colonies, when the results can be acquired in less than 1.5 hour.

V šesti porostech řepky ozimé v Olomouckém kraji byla na podzim 2012 hodnocena distribuce larev květilky zelné (Delia radicum) a rostlin nesoucích symptomy poškození nádorovitostí kořenů brukvovitých (Plasmodiophora brassicae). Larvy květilek mají výraznou tendenci se v porostech agregovat do shluků, ohnisek výrazně vyššího napadení. Ve slabě nádorovitostí napadených porostech byly symptomatické rostliny agregovány do jednoho nebo dvou shluků. Rovnoměrná distribuce symptomatických rostlin v porostu byla spojená až s kompletním zamořením půdy původci této choroby.

In an attempt to enhance the phytoextraction capacity of L. usitatissimum through overproduction of an efficient heterologous Cd-binding peptide, we engineered linseed breeding line AGT 917 to constitutively express genetic fusion of α-domain of mammalian metallothionein 1a (αMT1a) and β-glucuronidase gus gene under the control of CaMV 35S promoter. An improved transformation protocol was developed. When tested in soils amended with Cd at 20 and 360 mg kg-1, the mature αMT1a::gus plants accumulated more Cd than parental AGT 917: the stem Cd concentrations in the best performing αMT1/2 line were 3.3- and 1.9-fold higher, respectively. Moreover, hypocotyl explants of αMT1/2 line showed 1.7-fold higher biomass than those of AGT 917 on media containing 15 mg Cd l-1, indicating that αMT1a::gus did confer higher Cd tolerance to engineered plant. Overproduction of metal-binding peptides thus appears to be a viable strategy for the production of L. usitatissimum with improved phytoremediation capacity

Significant differences among reactions of the pollen beetles originated from the fifteen compared localities to lambda-cyhalothrin applied in 100% rate (ANOVA for the counts after 5 hours : F = 4,450; df = 14, 28; Ftab = 2,726; P = 0,01). The differences in the lambda-cyhalothrin effectiveness expressed in according to Abbott exceeded 50 per cents among the several localities. On the contrary there were not found out any significant differences among the reactions of the pollen beetles originated from the five compared localities to the etofenprox applied in 100% rate (ANOVA for the counts after 5 hours : F = 0,748; df = 4, 8; Ftab = 3,838; P = 0,05). The differences in the etofenprox effectiveness expressed in according to Abbott (and in the pollen beetles mortalities) were minor on the compared localities. On the base of other analysis it is also possible to conclude that the localities where the beetles showed significantly different reactions to the lambda-cyhalothrin were not different in this aspect concerning the etofenprox.

Fibre crops are world-wide distributed group of plant species belonging taxonomically to various plant families. The common denominator is their use of above-ground biomass for mainly industrial (non-food) or energy purposes. They include approximately 2,000 species—annual and perennial—belonging to monocotyledonous as well as dicotyledonous plants. About 20 species have got an economical (some of them local) importance. Majority of fibre species is grown in tropical and subtropical zones. Cellulose, a natural polymer with high strength and stiffness per weight, is the building material of long fibrous cells, which can be found in the stems, the leaves or the fruits/seeds of fibre plants. Thus, based on the fibrous cells localisation within the plant, we can recognise bast fibre species (e.g. flax, hemp, jute, kenaf, ramie and sida), leaf fibre species (sisal, banana and palm) and fruit/seed fibre species (cotton, coconut, kapok and luffa). During last 20 years, the fibre crops have been also considered as potential candidates for phytoremediation, particularly for phytoextraction of heavy metals from contaminated soils. Within fibre crops of temperate and subtropical zone, flax/linseed and hemp represent economically the most important species and also the majority of heavy metal-related experimental data were obtained and published in these two fibre crops. Here we bring information on biological potential of flax and hemp for heavy metal phytoextraction, the possibilities of agrotechnological treatments to affect/improve heavy metal uptake and, finally, the economical assessment of phytoremediation technology for flax and hemp growers and phytoremediation operators.

Plant transformation may be defined as the sequence of delivery, integration and expression of foreign genes into the plant cells which will ultimately regenerate into a whole plant. This ability to introduce and express or inactivate specific genes in the plant genomes provides a new and powerful experimental tool for validating gene function, particularly in relation with various plant physiology mechanisms and processes that have not been resolved so far using other biochemical approaches. Another non-negligible application of this approach is that of obtaining and transferring genes that are not available to a given species due to sexual incompatibility from other plants, from microorganisms or even animals. The process involves choosing a trait, identifying and isolating the gene(s) encoding it. To be functional, such gene(s) must include the regulatory regions ensuring their correct expression in the plant. Then, a reliable protocol must be devised and followed for the transformation of genes into plants, and the DNA sequences introduced must subsequently be integrated, expressed and maintained in the genome throughout subsequent cell divisions and progenies. Finally, transformed cells must be competent for regeneration into whole plants. Gene delivery systems used to date can be divided into direct gene transfer (mediated by physical or chemical forces for delivery of the gene into plant protoplasts, cells and even tissues) and Agrobacterium-mediated gene transfer, where either A. tumefaciens or A. rhizogenes is used as vectors for introducing the foreign gene into the plant genome. In this context, recombinant DNA technology has revolutionised biotechnology in such a way that plant transgenesis is now a relatively mature approach, and plant biotechnology provides today not only novel genotypes which carry agronomically useful genes for biotic and abiotic stresses, but also others that improve plant nutrition or increase yield components.

V letech 2008–2011 byl hodnocen podíl napadených semen hrachu houbovými chorobami, sklizených z luskovino-obilních směsek na lokalitách Vikýřovice a Postřelmov. Sklizená semena hrachu byla ve směskách napadena houbovými chorobami v průměru o 31–69 % méně než v monokulturách. Nejperspektivnější byly směsky s podílem hrachu ve směsce 40 %. Pěstování luskovino-obilních směsek v podmínkách ekologického zemědělství mělo významný vliv na podíl napadených semen ve sklizené produkci i na stabilitu výnosu. Klíčová slova: luskovino-obilní směsky, hrách, houbové choroby přenosné osivem

V polních maloparcelkových pokusech v letech 2011–2012 byl na dvou lokalitách (Temenice a Vikýřovice) hodnocen zdravotní stav a výnosový potenciál šesti odrůd sóje. Podle rozdílné citlivosti k chorobám byly odrůdy rozděleny do třech skupin, na náchylné, středně odolné a odolné. Zjištěný výnosový potenciál zcela odpovídal citlivosti jednotlivých odrůd k chorobám. Mikroskopickým zhodnocením původců kořenových hnilob se na lokalitě Temenice nejvíce podílel komplex Thielaviopsis basicola a Rhizoctonia solani a na lokalitě Vikýřovice komplex Rhizoctonia solani a Pythium ultimum. Z biologických přípravků, na bázi různých hub aplikovaných na osivo sóje, byla zjištěna nejlepší účinnost u směsného produktu čtyř kmenů Clonostachys rosea v kombinaci s dolomitickým vápencem. Biologické přípravky testované v polních maloparcelkových pokusech 2011–2012 snížily výskyt stonkových chorob sóje v průměru o 48,5 %, kořenových hnilob o 24,5 % a zvýšily počet kořenových hlízek v průměru o 44,0 % a výnos semen o 8,4 % ve srovnání s neošetřenou kontrolou.

Během řešení projektu QI91A229 byla vytvořena linie hrachu setého AGT 212.11 , která se vyznačuje vysokou odolností ke komplexu chorob v polních podmínkách. Linie AGT 212.11 byla vyvinuta z křížení LU 1977 x Franklin . Individuální výběry rostlin byly opakovány každoročně od generace F2. Výnosové zkoušky byly prováděny od F4 generace v pokusech 3 x 10 m2. Homogenizace probíhala 3 - 4 roky. Při homogenizaci materiálu, která trvá většinou 3–4 roky, byly vyřazovány odlišné a méně výkonné linie.

Během řešení výzkumnéhoprojektu QI91A229 byla vytvořena linie hrachu dřeňového SM 470/02 , která se vyznačuje vysokou odolností ke komplexu chorob v polních podmínkách. Linie SM 470/02 byla vyvinuta z křížení (Moravan x B99/108). Individuální výběry rostlin byly opakovány každoročně od generace F2. Výnosové zkoušky byly prováděny od F4 generace v pokusech 3 x 10 m2. Homogenizace probíhala 3 - 4 roky. Při homogenizaci materiálu, která trvá většinou 3–4 roky, byly vyřazovány odlišné a méně výkonné linie.

Předkládaná metodika je vystavěna na podobných výchozích principech, tedy na monitoringu letové aktivity dospělců v porostech pomocí žlutých misek a na rozborech sběrů z misek. Také rozhodnutí o nutnosti insekticidního zásahu je přijímáno a termín aplikace je určován na základě výsledků pravidelně se opakujících rozborů dospělých brouků zachycených v miskách. Rozdíl oproti předcházejícím metodikám je dán mírou podrobnosti rozborů. V předkládané metodice je kladen důraz nejen na zaznamenávání počtů jedinců důležitých druhů v jednotlivých sběrných dnech, ale především na rozlišení samců a samic u důležitých druhů (k. čtyřzubého a k. řepkového) a u samic pak o určení jejich připravenosti na kladení (na základě stavu ovogeneze v ovariolách). Rozdíl tedy spočívá v míře podrobnosti rozborů sběrů dospělců z misek. Na základě podrobných rozborů sběrů lze výrazně zpřesnit rozhodnutí o nutnosti insekticidního zásahu a načasování případné insekticidní aplikace (též s ohledem na určitý druh insekticidu). Smysluplné využití metodiky pro praktické účely předpokládá u uživatele určité rostlinolékařské znalosti (užitá zemědělská entomologie vyučovaná na zemědělských univerzitách) a jednoduché laboratorní vybavení (entomologické pomůcky: měkké pinzety, zahnutá jehla; lupa umožňující 12–40 násobné zvětšení).

Metodika je primárně určena pro oblast ekologického zemědělství. Výsledky předkládané inovované technologie pěstování luskovino-obilních směsek se zahrnutím nových typů odrůd se mohou stát přínosnými i pro oblast integrovaného a konvenčního zemědělství. Protože současná produkce osiv pocházejících z ekologického zemědělství je naprosto nedostatečná, je tato metodika určena i producentům osiv, kteří mohou využít výhod spočívajících ve schopnosti luskovino-obilních směsek omezovat a potlačovat rozvoj a šíření chorob a škůdců. Pokud totiž nebude problému produkce ekologických osiv věnována potřebná pozornost, může být vážně ohrožen další vývoj ekologického zemědělství v ČR. Jako nepříliš optimální řešení by pak přicházel v úvahu pouze úplný dovoz osiva pro ekologické zemědělství ze zemí EU.

Dozrávání semene konopí v České republike probíhá od poloviny července do konce září. Semeno má vyšší obsah vody (až 18 %), která je zvyšována přítomností organických nečistot a příměsí. Je nutné rychlé snížení teploty, aby se zabránilo poškození kvality semene. Prvním důležitým požadavkem je včasný transport semene z pole do stacionárního zařízení pro provětrání a dosoušení semene s cílem dosažení odpovídajících fyzikálně chemických parametrů kvality semene.

V letech 2011 až 2013 byla prováděna signalizace výskytu askospor patogena Sclerotinia sclerotiorum na petálech řepky a následně před sklizní zhodnocen výskyt bílé hniloby řepky ve sledovaných pokusných porostech na Šumpersku a Opavsku. Na výskyt choroby má vliv především průběh počasí, zejména půdní vlhkost v dubnu a suma srážek v průběhu kvetení, dalším faktorem je vliv lokality a přítomnost patogenu v porostech. Výskyt bílé hniloby na obou sledovaných lokalitách v roce 2011 byl hodnocen jako střední až vyšší, v letech 2012 a 2013 jako nízký až střední. Nízký úhrn srážek v průběhu kvetení v posledních 2 letech, sucho a nadprůměrné teploty ovlivnily výsledky signalizace, kdy procento infikovaných petálů činilo od 0 do 6 % v Rapotíně a 0 až 35 % v Opavě. Nejvyšší infekci petálů v roce 2011 odpovídaly i nejvyšší výskyty bílé hniloby řepky 48 % v Rapotíně a 29 % v Opavě. V roce 2013 bylo do sledování zařazeno hodnocení výskytů primární a sekundární infekce v provozních porostech řepky na Šumpersku a Opavsku. Na sledovaných lokalitách převažovala sekundární infekce rostlin askosporami patogenu.

In: Proceedings of full texts of the XIIIth Conference: Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 2013 (Influence of abiotic and biotic stresses on properties of plants 2013), 13. 2. – 14. 2. 2013, Praha, Česká republika: Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i. Praha-Ruzyně, 2013, s. 206–209. ISBN 78-80-7427-131-1.

The mycoparasitic efficiency of 28 strains/isolates of Clonostachys rosea f. rosea and Clonostachys rosea f. catenulata against the pathogenic fungus Bipolaris sorokiniana was determined in dual cultures on Czapek-Dox nutrient agar. Strains with low and medium efficiency were antagonistically inhibited by B. sorokiniana, and inhibitory zones were formed between the colonies of both fungi. The mycelium of Clonostachys strains with high efficiency overgrew and degraded B. sorokiniana colonies without formation of an inhibitory zone. In dual cultures, Trichoderma sp. and the most effective Clonostachys strains degraded B. sorokiniana colonies within 3 to 5 and 12 to 15 days, respectively. When rye seeds were treated with a mixture of C. rosea f. rosea, Trichoderma sp. and B. sorokiniana, development of B. sorokiniana on both seeds and seedlings was reduced when compared with a B. sorokiniana treatment. The treatment of rye seeds with Clonostachys and Trichoderma had a positive effect on seed germination and seedling length.