Publikace

Předkládaná mapa s odborným obsahem shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na pyrethroid tau-fluvalinate laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 011 verze 3). Při testech byla porovnávána citlivost 80 populací odebraných na různých lokalitách (69 populací z ČR, 11 populací z jihozápadního Slovenska) v roce 2012. Účinná látka tau-fluvalinate je součástí přípravku Mavrik 2 F (240 g ú.l./l). Na blýskáčky v řepce je tau-fluvalinate registrován v dávce 48 g ú.l./ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (1,92 g ú.l./ha), 20% (9,6 g ú.l./ha), 100% (48 g ú.l./ha), 500% (240 g ú.l./ha). Pyrethroid tau-fluvalinate se neřadí do skupiny esterických pyrethroidů, i když se jim z hlediska molekulární stavby velmi podobá. V současné době není zcela jasné, jestli existuje mezi esterickými pyrethroidy a tau-fluvalinatem křížová rezistence. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (SRS), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a učitelům na těchto školách. Veškerá data v doprovodném (interpretačním) dokumentu i ve vlastních mapách s odborným obsahem (v tištěné i elektronické formě) jsou volně přístupná. Přístup k nim je bezplatný. Pro správnou interpretaci a pochopení výsledků uváděných na mapách (mapa 1 a mapa 2) je však nutné seznámit se alespoň s částí II.2. (= výsledková část) tohoto doprovodného dokumentu.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projektu podporovaného NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na pyretroid cypermethrin laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č.011 verze 3). Při testech byla porovnávána citlivost 82 populací odebraných na různých lokalitách (71 populací z ČR, 11 populací z jihozápadního Slovenska) v roce 2012. Účinná látka cypermethrin je součástí např. těchto do řepky ozimé registrovaných přípravků: Cyperkill 25 EC (250 g ú.l./l), Rafan (250 g ú.l./l), Nurelle D (250 g ú.l./l; zde v kombinaci s chlorpyrifos-ethylem). Na blýskáčky v řepce je cypermethrin registrován v dávce 25 g ú.l./ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (1 g ú.l./ha), 20% (5 g ú.l./ha), 100% (25 g ú.l./ha), 500% (125 g ú.l./ha). Pyretroid cypermethrin se řadí do skupiny esterických pyretroidů. Tato skupina insekticidů je rezistencí blýskáčků ohrožena nejvíce. Existují doklady o křížové rezistenci blýskáčků k účinným látkám patřícím do této skupiny insekticidů. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (SRS), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a učitelům na těchto školách. Veškerá data v doprovodném (interpretačním) dokumentu i ve vlastních mapách s odborným obsahem (v pevné i elektronické formě) jsou volně přístupná.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projekt podporovaného NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na pyretroid lambda-cyhalothrin laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 011 verze 3). Při testech v roce 2011 byla porovnávána citlivost 100 populací odebraných na různých lokalitách v České republice. Jedna populace byla odebrána v Rakousku poblíž hranic s ČR. Účinná látka lambda-cyhalothrin je např. součástí přípravku KARATE se ZEON technologií 5 CS (50 g ú.l./l). Na blýskáčky v řepce je lambda-cyhalothrin registrován v dávce 5 g / ha. Maximální registrovaná dávka do řepky ozimé je v ČR 7,5 g lambda-cyhalothrinu / ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (0,3 g ú.l./ha), 20% (1,5 g ú.l./ha), 100% (7,5 g ú.l./ha), 500% (37,5 g ú.l./ha). Pyretroid lambda-cyhalothrin se řadí do skupiny esterických pyretroidů. Tato skupina insekticidů je rezistencí blýskáčků ohrožena nejvíce. Existují doklady o křížové rezistenci blýskáčků k účinným látkám patřícím do této skupiny insekticidů. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (SRS), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a pedagogům na těchto školách. Veškerá data v doprovodném (interpretačním) dokumentu i ve vlastních mapách s odborným obsahem (v pevné i elektronické formě) jsou volně přístupná. Přístup k nim je bezplatný. Pro správnou interpretaci a pochopení výsledků uváděných na mapách (mapa 1 a mapa 2) je však nutné seznámit se alespoň s částí II.2. (= výsledková část) tohoto doprovodného dokumentu.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projektu podporovaného NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na pyretroid lambda-cyhalothrin laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 011 verze 3). Při testech v roce 2012 byla porovnávána citlivost 83 populací odebraných na různých lokalitách v České republice. Deset populací bylo získáno na jihozápadním Slovensku. Celkem bylo otestováno 93 populací blýskáčků z ČR a SR. Účinná látka lambda-cyhalothrin je např. součástí přípravku KARATE se ZEON technologií 5 CS (50 g ú.l./l). Na blýskáčky v řepce je lambda-cyhalothrin registrován v dávce 5 g/ha. Maximální registrovaná dávka do řepky ozimé je v ČR 7,5 g lambda-cyhalothrinu/ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (0,3 g ú.l./ha), 20% (1,5 g ú.l./ha), 100% (7,5 g ú.l./ha), 500% (37.5 g ú.l./ha). Pyretroid lambda-cyhalothrin se řadí do skupiny esterických pyretroidů. Tato skupina insekticidů je rezistencí blýskáčků ohrožena nejvíce. Existují doklady o křížové rezistenci blýskáčků k účinným látkám patřícím do této skupiny insekticidů. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (SRS), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a pedagogům na těchto školách. Veškerá data v doprovodném (interpretačním) dokumentu i ve vlastních mapách s odborným obsahem (v pevné i elektronické formě) jsou volně přístupná. Přístup k nim je bezplatný. Pro správnou interpretaci a pochopení výsledků uváděných na mapách (mapa 1 a mapa 2) je však nutné seznámit se alespoň s částí II.2. (= výsledková část) tohoto doprovodného dokumentu.

Semeno, olej a výlisky odrůd olejných lnů byly studovány z hlediska výtěžnosti oleje ze semene, obsahu mastných kyselin a obsahu některých nutričních a antinutričních látek. Studované odrůdy olejných lnů vykázaly průměrnou výtěžnost oleje na úrovni 27,2 %. Obsah nutričních látek karotenoidu lutein vykazoval vzájemnou meziodrůdovou průkaznost s nejvyšším obsahem v oleji a nejnižším v semeni. Obsah lignanu secoisolariciresinol byl v semeni odrůd na úrovni 2783 mg kg-1. Obsah kyanogenních glykosidů v semeni a ve výliscích vykazoval vzájemnou meziodrůdovou signifikanci s vyšším obsahem v semeni oproti výliskům.

Pro tvorbu nových linií hrachu byly využity unikátní zdroje s kumulovanými geny rezistence, které jsou uloženy v genové bance AGRITEC, s.r.o. Cílem bylo zvýšit a stabilizovat odolnost proti širokému spektru patogenů u afila typů polního hrachu a u hrachu dřeňového. Deklarované zdroje rezistence byly ověřeny v inokulačních testech. K urychlení šlechtitelského postupu byly identifikovány geny eIF4E, resp. eIF4E (iso), odpovídající lokusům sbm-1 (LG VI) a sbm-2 (LG II), zprostředkující recesivně založenou rezistenci k několika virovým patogenům rodu Potyvirus, včetně PSbMV. U vybraných genotypů hrachu byly určeny alely eIF4E genu, zahrnující všechny dostupné a v praxi používané donory rezistence k PSbMV. Na základě sekvenční analýzy byly navrženy, testovány a vybrány PCR molekulární markery, umožňující identifikaci jak homozygotních, tak heterozygotních rostlin se 100% spolehlivostí. Vhodné genotypy s lepší úrovní biologických vlastností byly použity v hybridizačním procesu. Výsledkem jsou linie, které budou dále využívány ve šlechtění, ale i nové registrované odrůdy rezistentní ke komplexu patogenů.

Byl otestován soubor 13 kmenů Clonostachys a 6 kmenů Chaetomium na mykoparazitickou účinnost proti patogenním houbám Rhizoctonia solani, Alternaria alternata a Botrytis cinerea. Testované kmeny mykoparazitických hub byly získány ze Sbírky kultur hub katedry botaniky PřF UK (CCF) v Praze. Největší mykoparazitická účinnost byla zjištěna u kmenů Clonostachys rosea (CCF 4182) a Clonostachys catenulata (CCF 4184). U kmenů z rodu Chaetomium nebyla mykoparazitická účinnost zjištěna. Pouze kmen Chaetomium globosum (CCF 3429) byl vysoce antagonistický proti houbám Botrytis cinerea a Alternaria alternata.

Ošetření trávníků biologickým přípravkem na bázi mykoparazitických hub Clonostachys rosea a Trichoderma asperellum na lokalitách Zubří, Rožnov pod Radhoštěm a Vikýřovice redukovalo počet druhů parazitické a saprofytické mykoflory trávníků o 28–48 % a snížilo intenzitu jejich sporulace o 42,9–76,6 % ve srovnání s neošetřenou kontrolou. Fungicidní ošetření přípravky na bázi azoxystrobinu samostatně nebo v kombinaci s biologickým přípravkem redukovala intenzitu sporulace patogenních a saprofytických hub o 63,3–87,8 % oproti kontrole. Kombinované ošetření trávníků s fungicidním přípravkem zabezpečuje účinnou ochranu trávníků proti chorobám, na které nejsou biologické přípravky účinné (Laetisaria, Erysiphe, Puccinia).

The aim of our work was to characterize linseed (Linum usitatissimum L.) genotypes divided into groups with high and low content of alpha-linolenic acid (ALA). Out of 32 linseed genotypes, 68.75 % represented high alpha-linolenic genotypes and 31.25 % were genotypes with low ALA content. Proportional representation of fatty acids was realized according to the norm (Czech O ce for Standards, Metrology and Testing, 1994). Oil content was analyzed according to the internal methodology of Agritec Ltd., based on the norm (Czech O ce for Standards, Metrology and Testing, 2011). The content of total fat ranged from 36.22 % to 46.35 %, that of ALA from 1.10 % to 65.20 %, and that of linoleic acid (LA) from 11.10 % to 75.00 % in the analyzed seed samples within all groups. The genotypes were divided also according to the seed color and a linear correlation between all three parameters within these groups was observed. Negative linear dependence was con rmed between parameters; ALA and LA content in the groups: high ALA brown seed (p 0.0001; correlation coe cient (r) = –0.70), and high ALA yellow seed (p 0.001; r = –0.36). Also, positive linear dependence between the total fat and the LA content in the groups: low ALA brown seed (p 0.001; r = 0.34); low ALA yellow seed (p 0.0001; r = 0.62), was found.

Metoda využití molekulárních markerů pro diagnostiku houbových chorob řepky byla optimalizována na izolátech hub Verticillium dahliae, Verticillium longisporum a Leptosphaeria maculans. Byly nalezeny markery umožňující spolehlivou identifikaci a odlišení těchto patogenů. Pomocí těchto markerů bylo otestováno 54 vzorků rostlin ozimé řepky s různě výraznými příznaky houbových chorob. U velké části vzorků bylo prokázáno napadení patogenem Leptosphaeria maculans, byly nalezeny různé rasy tohoto houbového patogena. Napadení patogenem Verticillium spp. bylo prokázáno pouze ve dvou případech.

The use of digital image analysis (DIA) for characterization of varieties is much quicker and easier than conventional morphometric methods. This non-destructive, highly effective technique employs an inexpensive imaging system, which allows image acquisition, image processing and feature extraction. In this study digital image analysis was used for the detection of assumed duplicates in the germplasm of a flax/linseed collection, based on petal measurements. A group of 131 different flax/linseed varieties was used in tests for defining key features. The aim of the investigation was to determine if petal size could be used to distinguish compared accessions (doubles, triples, quadruples). The linear regression model used for feature assessment enabled successful identification of the dissimilarity or similarity among tested accessions. The position and distance of accessions in groups of clusters were obtained by hierarchical cluster analysis. Duplicates in the germplasm of the flax collection were confirmed by non-significant statistical differences between tested accessions. Based on the passport descriptor ACCENAME analysis it was revealed that out of 97 evaluated couples 81(83.5%) showed a significant difference in petal size, resulting in the conclusion that they are not real duplicates. Only 10 couples (10.3%) showed non-significant differences in petal size and shape could be considered as real duplicates. Six couples (6.2%) remained undetermined, as it was not possible to make a clear distinction using the above mentioned methods, due to the influence of year or other external factors. Image analysis followed by hierarchical cluster analysis was recommended as one of the methods useful for the characterization and rationalization of a germplasm collection. (C) 2011 Elsevier B.V. All rights reserved.

The chapter is dealing with flax and linseed (Linum usitatissimum L.) methods of breeding. At the beginning of the chapter the survey of flax growing in Europe and in the world is presented followed by description of the work with flax and linseed genetic resources, International Flax Database, conventional and unconventional methods of breeding. The chapter is closed with the Internet link to the European catalogue with flax and linseed varieties.

The distinctness of, and overlap between, pea genotypes held in several Pisum germplasm collections has been used to determine their relatedness and to test previous ideas about the genetic diversity of Pisum. Our characterisation of genetic diversity among 4,538 Pisum accessions held in 7 European Genebanks has identified sources of novel genetic variation, and both reinforces and refines previous interpretations of the overall structure of genetic diversity in Pisum. Molecular marker analysis was based upon the presence/absence of polymorphism of retrotransposon insertions scored by a high-throughput microarray and SSAP approaches. We conclude that the diversity of Pisum constitutes a broad continuum, with graded differentiation into sub-populations which display various degrees of distinctness. The most distinct genetic groups correspond to the named taxa while the cultivars and landraces of Pisum sativum can be divided into two broad types, one of which is strongly enriched for modern cultivars. The addition of germplasm sets from six European Genebanks, chosen to represent high diversity, to a single collection previously studied with these markers resulted in modest additions to the overall diversity observed, suggesting that the great majority of the total genetic diversity collected for the Pisum genus has now been described. Two interesting sources of novel genetic variation have been identified. Finally, we have proposed reference sets of core accessions with a range of sample sizes to represent Pisum diversity for the future study and exploitation by researchers and breeders.

Hasalová I., Trojan R., Dostálová R. (2012): Green pea variety Twinset. Czech J. Genet. Plant Breed., 48: 46-47. Dostupné z: https://doi.org/10.17221/167/2011-CJGPB

Kapitola 3.1 obsahuje informace o nárocích těchto plodin na přírodní podmínky, půdu, živiny, předplodiny, výsev a ošetřování porostů v průběhu vegetace; dále informace o přehlídkách porostů, sklizni a úpravě osiva, požadavcích na kvalitu osiva a o chorobách a škůdcích porostů i osiva. Text je doplněn přehlednými tabulkami, které shrnují zákonem požadované kvalitativní parametry osivářských porostů a osiv při uznávacím řízení.

Ascochyta blight incited by Ascochyta fabae is a widespread disease severely damaging faba bean (Vicia faba) production. Insufficient resistance is available in faba bean cultivars. In an attempt to identify new sources of resistance a germplasm collection of 484 V. faba accessions was screened for resistance to A. fabae under field conditions; stability of resistance of the 19 most resistant accessions was tested in a multi-location experiment in Czech Republic, Estonia, Germany and Spain over two field seasons. Although complete resistance was not found, six accessions showed interesting levels of incomplete resistance. Genotype x environment (G x E) interaction accounted for 42% of the sum of squares of the multi-environment evaluation, revealing instability of the phenotypic expression across environments. Accessions L-831818, V-26 and V-958 stand out for their consistent resistance, being the most resistant and stable across environments. Accessions V-255, V-1020, V-1085 and V-1117 displayed good resistance, but lower stability, with V-1020, V-1085 and V-1117 being more suitable for Cordoba (Mediterranean mega-environment), and V-255 more suitable for Hohenlieth, Jogeva and Sumperk (Continental mega-environment). (C) 2011 Elsevier B.V. All rights reserved.

Since 2008 the airraid of Leptosphaeria maculans/L. biglobosa ascospores is pursued within forecasting of the occurrence of the Phoma stem canker in the Czech Republic on five selected localities. Pathogen ascospores are captured by the spore traps in every period from sowing oilseed rape till mid-November. Ascospores airraid was compared with the course of weather conditions on individual sites. The Phoma stem canker incidence is strongly influenced by weather conditions and source of infection. Although is not in recent years strong incidence of disease in winter oilseed rape growths, the prognosis of the risk of infection is very important. Ascospores airraid was recorded at monitored sites in varying degrees, while depending on the weather factors and the influence of locality. In areas with an increased incidence of Phoma stem canker (Šumperk and Opava regions) mutual correlations were observed between selected weather factors and amount of released ascospores or disease incidence in the crop growth before harvest.

Porosty konopí setého jsou obecně považovány za společenstvo s výraznou konkurenční schopností vůči většině plevelných druhů rostlin. Především v případě prvotních fází růstu a vývoje rostlin konopí mohou být rostliny konopí potlačovány rychle vzcházejícími a rostoucími plevelnými druhy rostlin. V průběhu řešení problematiky herbicidní ochrany konopí setého byly založeny polní pokusy se třemi odrůdami konopí setého a byl použit preemergentně aplikovaný herbicid a dále postemegentně aplikovaný herbicid proti jednoděložným plevelům. Důležitou součástí herbicidních pokusů bylo sledování a hodnocení nejen herbicidní účinnosti zvolených herbicidů, ale také selektivita vůči rostlinám konopí setého. Na základě výsledků získaných v průběhu řešení projektu lze potvrdit pozitivní vliv aplikace herbicidů na cílové plevele při zachování požadované selektivity vůči rostlinám konopí.